Téma týdne

Zakázané ovoce...

24. ledna 2015 v 17:27

(Téma: Zakázáno)



˝NEMŮŽEŠ˝,
slovíčko se stejnou rovnováhou jako
˝MUSÍŠ˝.

Slova se skrýtým ač jasným významem něco poručit.
Řídit.
Ovládnout.

Vodítka a náhubky se nasazují hůř, ale nedávají tolik prostoru pro pokušení.
Řekni ne, tvorovi zvědavému.
Udělat něco jinak, vybočit z daného stereotypu, sledovat reakci na akci.
Kdo řekl, že ne je vždy správně?

˝Don't push the button.˝


Tvor věčně nespokojený

11. prosince 2013 v 15:19

(Téma: Češi)


Čech?
Rovnováha jinak dokonalého světa, plného dokonalých lidí.

Asi bych taky souhlasila s tím, že si to naše srdce/pupek Evropy zažilo lepší časy. Ale i dle slov dřívějších moudrých čechů, jsme národ prohnilý a zkažený (což, alespoň se v pekle nebudeme muset učit jinému jazyku, když se tam tak pěkně všichni zase sejdem). Ačkoliv definice českého lidu jako závistiví, zlí, sobečtí, hříšní a kdovíco ještě se neposlouchá zrovna dobře, tak si ten práh špiníme hlavně my sami. Ať už slovy nebo činy. Hrdost vzala za své.
Kdo a kým jsme?

Přes všechen negativismus a českou existenci v jednom pytli, budu stát za tím, že každý jsme svůj vlastní originál, nehledě na to, kde nás naši předci vyprdli.

A hlavou proti zdi, když bude potřeba.

3, 2, 1 START !

14. listopadu 2013 v 17:30

(Téma: Dabing, nebo titulky)


T.T. mi vyjímečně hraje do noty.
Mohla bych se tady rozepsat, že ku příkladu takový Bruce Willis bez dabingu Alexeje Piška není Bruce... nebo o tom, že ač vychytají perfektní dabing v celém filmu včetně všeobecného ozvučení, tak se stejně najde něco, co vám nesedne. Že pane Wallace ala Pulp Fiction? Možná je to o zvyku, možná o tom, co uvidíte dříve. Každopádně ámen za české Simpsonovi a Přátelé. A závěrečná vzpomínka na polské zpracování (většinou) starších filmů, kde se s tím nese*ou a mají vyhráno s jedním hlasem.

Nicméně, objev: Movie Maker !
Aneb, jak jsem v rámci soutěže zpracovala video.
Společně s tím také dumání, zda-li ponechat osobní komentáře nebo raději zvolit titulky.
Podle zadání se jedná o náhled do šatníku, vše ostatní bylo celkem pružné.
Pod pseudonymem Utrápený Kůň jsem se tedy zúčastnila.

Kdo je zvědav na konečný výsledek nebo mi chce solidárně zvýšit sledovanost a tímpádem mě podpořit ve výhře, klikněte
>>> ZDE <<<


A to místo bude jenom naše...

7. listopadu 2013 v 0:51

(Téma: Kam na rande)


Mělo by to být perfektní !
Čirá fikce.

A ono to bylo v podstatě vždycky nepodstatné... nebo spíš druhořadý problém, pokud je ten či onen, tou osobou, vedle které se cítíte stejně krásně, ať už v pětihvězdičkovém La Gare exclusifé nebo na lavičce před pojízdnou dodávkou s hot dogem.

Není tak?

A pokud celou dobu nešilháte jeden po druhém a více, než hlubiny očí vašeho ˝milého˝ vás rozptyluje špatná kavárenská obsluha, nepohodlné sedátko v kině nebo mucha na stěně, tak vás nezachrání byť sebe božejší místo ve vesmíru.

Nikdy to není o místě.

Kam na rande.
S ním?
Kdekoliv.

(sarkasticky, nezblbnutá a nezvracející duhu z té kocovinové lásky)

Bratr nebo cizinec?

31. října 2013 v 1:28

(Téma: Slováci)


První co mě napadlo bylo české přísloví ˝do očí bratr, za zády had˝.
Potom už jenom ti sousedovic Eláni, kteří ke mě občas pronikají přes ventilačku, jako dávka slovenského sentimentu.
Tuhle ráno 28. října, vstávám s mírnou kocovinou a neskutečnou chutí na ranní cigaretu.
Jako správný barbar, nemám ani sebemenší ponětí, díky kterému státnímu svátku jsem doma. Se špatným odhadem na nějakého mrtvého Václava, mi nakonec napověděl stolní kalendář.
Trochu si přestřelila děvče...
Vznik Českosloveska.
Aha.

A věřte nebo ne, nebyla jsem sama.
Což ve mě stejně evokuje pocit studu.
Ne, nemám v p**i na lehátku.

A Slováci.
Chutný jazyk.
Nechutná kapusta.
Kadibudka na chalupě.
Víc mi hlavou neprobléjskne.


Nevidím, neslyším, nemluvím.

25. října 2013 v 5:24

(Téma: Volby)


Nevyhneš se tomu TEČKA cé zet.

V jednom nejmenovaném článku jsem před časem četla, jak si uchovat duševní zdraví. Jeden bod zahrnoval právě zmiňovanou politiku (volná citace) ˝Nečtěte ji, přepněte ji, vypněte ji, nemluvte o ní...˝ tak něják.
Sama bych se definovala jako přechcánek systému, který pokud nezbytně tohle nemusí řešit, tak raději podobnou tématiku přenechá těm, kterým to leží v žaludku.
Avšak s všudypřítomnou kampaní a se známým klišé ˝každý hlas se počítá˝ je čas upustit od zatvrzelé skepse a na chvilku slepě věřit.
Dále bych to nerozváděla, to víte, duševní zdraví...

God Save the President

22. května 2013 v 19:01

(Téma: Miloš Zeman)


Opilý pastýř, rozhněvané ovečky.

A co namísto počítání každé Milošovi promile, přiznat si narovinu, že je to vlastně jenom loutka našeho státu a začít se zase zlobit na všechny ostatní se vztyčeným prostředníčkem?
Jsme přece celkem rozumní lidé.
Pozveďněme panáka, upusťme od petice, pojďme zbít Klause.
A se Zemanem v čele, který oplývá záporáckým vzhledem, buďme hrdým lidem.

Tudíž, odkládám svůj seznam potencionálních prezidentů zpátky do šuplíčku (promiň Legolasi, snad příště) a namíchám dvojitého a hořkého...

Ahh Home.

15. března 2013 v 0:13

(Téma: Místo kde chci žít)


Není místa pod sluncem, kde bych mohla žít bez...

Jak už se zpívá v jedné krásné písni...
˝Home is wherever I'm with you.˝
neboli
˝Domov je všude, kde jsem s tebou.˝

A tam já chci žít.
Obklopená hřejivou láskou a smíchem těch, které mám nejraději.

Třeba na plujícím ostrůvku po obloze provoněným jarním sluncem.
Bosá se prohánějic ranní rosou, tam kde vítr zafouká svou melodii.
S větrným mlýnem a majákem svítícím do neznáma.
A nic není nemožné.
Když jsou po boku.
Když samota není osamělost.
A když z nebe prší bílé víno.
Blázni prospěvují, patří jim svět a všechny místa.

La la la la, take me Home...

Co jsi to říkal, vesmíre?

1. března 2013 v 19:44

(Téma: Nekonečno)


Tažení za (ne)konci.

(Nezačal, tak jak může skončit a vůbec existovat?)
Předceněné životy, stojící nekde od jedné po tu zřícenou osmičku.
A přece se vždycky dopočítáme k výsledkům.
Všeho.
Nic není tak ciferné, aby to nebralo konce.

Nekonečno, zdá se to jako obrovský pojem.
Líbí se mi, jak záhadně a nevysvětlitelně to na první a možná i druhý či nekonečný pohled vypadá.
A nikdy to neskončí, že ano?
A z nějakého vesmírem nepochopeného důvodu mě napadá snad jen morbidní přec přirozená věc a tou je smrt.
Co může být delší, trvalejší a definitivnější nebo snad nejnepochopenější?
S klidem v duši (nekonečnou duši) příjmám kritiky od všech nábožensky, ateisticky, okultisticky i skepticky založených existencí.
Třeba nám to objasní zítřek nebo jiný den, dokud si vesmír neřekne ˝dost!˝.

Povím Vám za běhu

20. února 2013 v 8:54

(Téma: Problémy 21. století)


Nikdy neudělám stejnou chybu dvakrát. Udělám jí 5 nebo 6 krát... víte... jen tak pro jistotu...

Jelikož žiju déle v tomhle století než li v tom minulém, tak se mi zrovna dvakrát moc nechce poukazovat prstem (nejlépe tím uprostřed) na jakékoliv nedostatky dnešní doby.
Jistě najdou se věci, nad kterýma i já musím kroutit hlavou.
Žádné století nemůže být ke spokojenosti všech.
Vždy se najde někdo nešťastný, někdo flexibilní, někdo bláznivý a někdo komu je to vlastně volné (kde jsi, kolego?), tedy v rámci ignorantských mezí...

...znáte to...
děti - Afrika - hlad,
meteority - černá díra - konec světa,
Klaus - pero - spadlo do kapsy
ale stejně ten Váš problém je zkrátka vždy (VŽDY!) nejdůležitější.

Každý sám sobě střed vesmíru.

A tím se dostávám ke své hlavní myšlence.
Za každou chybou hledejte lidi, určitě za kvantem kazů najdete i samy sebe.
Takže žádné špatné století, ale špatní lidé.
Byli včera, jsou dnes a budou i zítra.
Dříve nebylo lépe, jenom bylo méně lidí, tudíž logicky odvozeno, méně sviní.
A méně prostředků pro rozšiřování jejich zla.

Nechť utopie zůstane jednou provždy mýtusem!
 
 

Reklama