Únor 2013

Povím Vám za běhu

20. února 2013 v 8:54 Téma týdne

(Téma: Problémy 21. století)


Nikdy neudělám stejnou chybu dvakrát. Udělám jí 5 nebo 6 krát... víte... jen tak pro jistotu...

Jelikož žiju déle v tomhle století než li v tom minulém, tak se mi zrovna dvakrát moc nechce poukazovat prstem (nejlépe tím uprostřed) na jakékoliv nedostatky dnešní doby.
Jistě najdou se věci, nad kterýma i já musím kroutit hlavou.
Žádné století nemůže být ke spokojenosti všech.
Vždy se najde někdo nešťastný, někdo flexibilní, někdo bláznivý a někdo komu je to vlastně volné (kde jsi, kolego?), tedy v rámci ignorantských mezí...

...znáte to...
děti - Afrika - hlad,
meteority - černá díra - konec světa,
Klaus - pero - spadlo do kapsy
ale stejně ten Váš problém je zkrátka vždy (VŽDY!) nejdůležitější.

Každý sám sobě střed vesmíru.

A tím se dostávám ke své hlavní myšlence.
Za každou chybou hledejte lidi, určitě za kvantem kazů najdete i samy sebe.
Takže žádné špatné století, ale špatní lidé.
Byli včera, jsou dnes a budou i zítra.
Dříve nebylo lépe, jenom bylo méně lidí, tudíž logicky odvozeno, méně sviní.
A méně prostředků pro rozšiřování jejich zla.

Nechť utopie zůstane jednou provždy mýtusem!

Zamotaně

17. února 2013 v 0:06 Zápisky
˝Byl unavený tím, že nikdy nemá svůj den. Že se ráno probouzí s tím, že jeho sny sou pořád jenom sny.˝


Sem a tam si do prázdna povzdechnu nad úložištěm mojí mysli.
Aktuálně by to chtělo tlačítko restart.
Vymazat všechny ty hromadné voloviny co se množí v mojí hlavě a zamořují zdravý úsudek.
Možná bych si od někoho mohla půjčit dávku flegmatismu nebo se na chvilku dát do úsporného režimu a zkrátka TMA.
Tma, ticho, klid bez emočních výlevů a otevřených stavidel.
Nebo naopak se spřáhnout s neurotickým jedincem u propité výplaty a nechat působit škodolibost.
Nebo něco u čeho nebude to moje ˝nic˝ tak intenzivní.
Přetrhat tok přebytečných na dno táhnoucích myšlenek je hardcore boj.
A tak bych se měla naučit, že je lepší nemít všechno pod kontrolou.
Nevidět dvojsmysly tam kde nejsou.
Nedělat z astrologie vědu zítřka.
A konečně přijít na to, že to co mají ostatní, nemusím mít nutně i já.
Co z tebe děvče bude? Nebo spíš co zbude?
Všechno je tak kazoradostné.
A mezi tím se ňákéj Valentýn rozplynul jako prd ve větru... ostatně jako vždycky všechno.

ha ha ha

Jen v tvé hlavě.

11. února 2013 v 21:55 Téma týdne

(Téma: Vzpomínky)


Vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnáni.

(technická poznámka: kdy je čas na lobotomii?)

Někdy, nemám ráda vzpomínky.
Připomínají mi prchavost okamžiku.

Pohřbít dnešek, snad i zítřek v střípku, patřící včerejším dnům.

Pamatuji si na ten park.
Všude kvantum smíchu a atrakcí.
Včera byl tím nejpohádkovějším.
Dnes nesplnil má očekávání.
A zítra se stane pochmurnou vzpomínkou.

Myslet si, že něco mělo barvu, i když nemělo, dělat věci více dramatické než skutečně jsou, velebit je.. Přínáší to nové, lepší mínění, než jaké to skutečně je.
(Ironické téma po realitě.)
Ač ne všech, přesto si vážím svých vzpomínek.
Nejsou ostré a mnohdy postrádají obrazce úplně.
Slepá místa pokud možno stmeluji přívětivějším míněním.
Aktualizuji je jako manuál pro lepší budoucnost.
Den ode dne doufám, že mi prozradí, kým jsem.

Uvědomění pomocí smyslů, jak kouzelné.

Teď jsem si vzpomněla...